TAK JÁ VÁM TO POVÍM... kousek od Kaprové je jeden kouzelný obchůdek. Chodím kolem něj leta letoucí a jednoho dne jsem se odvážila dovnitř. Jako starousedlík se instinktivně vyhýbám většině nových obchodů v centru Prahy, jelikož míří na turisty jak sortimentem, tak zejména cenou. A jde-li o vinotéku smísenou s vinárničkou, mé obavy byly nemalé. Vinoték je přeci hodně. Ale žádná není jako tahle.
S Pavlou se tedy znám od toho dne, kdy jsem poprvé sestoupila po třech schodech a zeptala se jí, zda by mi nedoporučila nějaké víno. A doporučuje mi stále. Od té doby, co si udělala malé posezení ve vinotéce se navíc setkávám s profesory, akademiky, sochaři, neurology, cizinci, sommeliéry, obchodníky, bohatými ženami v domácnosti, anebo třeba jen s lidmi, kteří se narodili ve stejný den jako já a měli svatbu ve stejný den jako já. Ano, je tam dokonce i jeden takový pán.
Víno spojuje a já, která od začátku nejsem pivař, tak mohu poslouchat plno příběhů, které se mi dříve, nebo později mohou hodit.

A teď, proč vám to povídám.

Při jednom takovém setkání se Pavla vyjádřila, že by uvítala sem tam nějaký text o vínu, které mi dá ochutnat. Spisovatelé mají obecně problém, že kamkoliv zavítají, okolí předpokládá, že o tom budou umět také pěkně napsat a těchto žádostí se za život kupí mnoho.

Ale víte co? Já udělám výjimku. Budu vám psát o tom, co mi Pavla dala ochutnat. A budu to dělat ráda. Protože víno je umění.

A umění je život.

Natálie Kocábová